Co znamená jezdit jinak?

Psáno jménem jezdeckého klubu Equilibrium Eventing, z.s. 💚

V tomto článku bych ráda přiblížila náš přístup k práci s koňmi a vysvětlila, v čem se liší od toho, co je dnes běžně k vidění. Právě otázka "proč to děláme jinak" se kolem nás objevuje velmi často. Nezřídka se setkáváme s nepochopením, pochybnostmi a bohužel i s posměšnými či zlehčujícími komentáři. Přitom principy, ze kterých při výcviku vycházíme, nejsou žádnou novinkou – naopak. Jsou staré více než stovky let. Obohacujeme je pouze o nové poznatky z oblasti biomechaniky, etologie a dlouhodobého sledování koní v praxi, podstata však zůstává stejná. 

Výcvikové postupy, které používáme, tedy nejsou neznámé a už vůbec ne experimentální. V průběhu let byly spíše upozaděny a to především kvůli své časové náročnosti. V současném jezdeckém prostředí je totiž stále méně prostoru pro výcvik, který respektuje individuální tempo konkrétního koně. Žádaní jsou tak převážně trenéři, kteří umějí danou dvojici dovést k cíli co nejrychleji. Stejný požadavek je kladen i na profesionální jezdce. Vytáhnout čtyřletého koně během tří let, z úrovně ZK ve všestrannosti na úroveň dvou či tří hvězd, se dnes považuje za normální či dokonce žádoucí. Právě díky nejrůznějším zkratkám a oklikám ve výcviku je pak kolem nás spoustu koní, kteří výkonnostně přesáhli svůj věk, v lepším případě, o dvojnásobek. Jaké to má následky, ať už fyzické nebo psychické na konkrétních koních, o tom se už tolik nemluví.

Faktem také je, že většina koní rychlý výcvik z různých důvodů nezvládne a dříve nebo později se ve své výkonnosti zastaví. Stačí se podívat na výkonnostní úroveň nejobsazenějších soutěží na jezdeckých závodech. Není to jen otázka chovu, nedostatečného talentu koní nebo méně ambiciózních či schopných jezdců - jsou to hlavně chyby ve výcviku koní a jejich managementu, které jim neumožňují postoupit výše než na úroveň L. Naším cílem jsou zdraví a spokojení koně, kteří takoví zůstanou do vysokého věku. Koně, se kterými je radost pracovat a na kterých je radost jezdit. Bez ohledu na to, zda jde o koně rekreační nebo sportovní. To, že jezdíme jiným způsobem než jaký je nejčastěji k vidění, nijak nezhodnocuje ani neblokuje sportovní potenciál žádného koně. Naopak - tento způsob výcviku je plně v souladu se stupnicí výcviku koně, jakou všichni známe a danou dvojici dokáže dovést k těm nejlepším sportovním výsledkům. 

Co konkrétně děláme jinak?

1. Jezdíme s rukama ,,nahoře"

Tohle je obvykle první rozpor, který je vidět prakticky okamžitě. A zároveň první rozpor, který je vnímán natolik negativně, že více už téměř nikdo vidět nepotřebuje. Celá věc má však naprosto jednoduché a srozumitelné vysvětlení. Každý jezdec a trenér ví, že ruce jezdce mají na obou stranách tvořit společně s jeho předloktím a otěžemi jednu přímku. Ta začíná koutkem huby koně v místě, kde ,,vyčuhuje" udítko udidla a končí loktem jezdce. Aby bylo této přímky dosaženo, jezdec musí své dlaně sevřené v pěst držet v oblasti nad kohoutkem a udržovat stabilní spojení s hubou koně. Kůň má přitom hlavu ve správné pozici, tj. na kolmici s nosem lehce před ní a týlem jako jeho nejvyšším bodem (když si odmyslíme uši). Problematika jde pak ještě o něco dál. Jezdec dle potřeby vyvíjí tlak na udidlo, který je při správné výšce rukou přenášen primárně na koutky huby koně. Koně se na tento tlak učí reagovat odžvýknutím a jemným zatlačením proti udidlu směrem dopředu a dolů. Kdykoliv je to potřeba (zejména na začátku výcviku), tento tlak zvýrazňujeme tím, že přizvedneme obě ruce ještě o něco výše. Pokud bychom jezdili s rukama drženými níže, přenášel by se tlak skrze udidlo na jazyk a spodní čelist koně, čímž bychom koně naučili vyhýbat se kontaktu s rukou a schovávat se za kolmici. Tomuto tématu se věnuji detailněji v článku Odžvýknutí a dopředu a dolů. 

2. Přiznáváme si, že léta děláme něco špatně

Změna přístupu k práci s koňmi byla a stále je naší největší výzvou. Pořád se učíme novým věcem, přehodnocujeme svůj přístup a postupy, měníme léta zavedenou praxi. Je pro nás zásadní, aby věci dávaly smysl, abychom se my i naši koně cítili ve vzájemné interakci dobře. Postupně se ukazuje, že práce založená na jemnosti, plynulosti a respektu ke koni, k sobě i k prostředí, které máme v daný čas k dispozici, přináší nejen lepší výsledky u koní, ale i u nás samotných. Ježdění pro nás přestalo být spojováno s tlakem, stresem a neustálým bojem o kontrolu. Naopak se stalo činností, na kterou se těšíme a při které se cítíme bezpečně a uvolněně. Tento stav se následně pozitivně odráží i na koních. Namísto honby za výkonem se soustředíme na plynulý průběh práce a kvalitu jednotlivých kroků. Vše, co se svými koňmi děláme, musíme umět racionálně vysvětlit a popsat. 

Ne každé uvědomění bylo přijato bez emocí a ne každá změna byla snadná. Hodně jsme toho obrečeli. Dlouhé roky jsme jezdili hlavně rukama (dopředné koně) a nohama (tlačivé koně), pomoc jsme hledali v různých typech uzdění, pomocných otěžích či v ostruhách, koně jsme polidšťovali a mysleli si, že co je dobré pro nás, musí být dobré i pro ně. Právě tyto zkušenosti nám však dnes poskytují cenné srovnání mezi dřívějším a současným přístupem. Umožňují nám lépe chápat souvislosti, vyhodnocovat dopady jednotlivých rozhodnutí a dávají naší práci jasný směr i motivaci pokračovat dál. 

 3. Neustále na sobě pracujeme - mentálně, emočně i fyzicky

Práce s koňmi, péče o ně i samotné ježdění je pro nás výzvou opravdu životní. Když jsme s našimi koňmi, svět se zastavuje a starosti našich dní se rozplynou ve vzduchu. Koně neřeší co bylo a co bude, žijí tady a teď. A my se to učíme s nimi. Soustředit se jen na přítomný okamžik je jeden z nejcennějších darů, ke kterému nás naši koně každodenně vedou - soustředíme-li se na přítomnost, náš čas zde na Zemi plyne o dost pomaleji. Přeneseme-li si pak tento um do ostatních oblastí našich životů, objevíme nejen větší klid a harmonii, ale také spoustu nových příležitostí a potenciál každého jednotlivého dne. Koně nás také učí trpělivosti a systematickému přemýšlení. Jsou cennými průvodci na cestě ke zvládnutí našich emocí a k vyléčení starých emočních ran. Do určité míry by se dalo říct, že jsou našimi nejlepšími psychology či terapeuty. Při práci s koňmi je také nutné nepodléhat tlaku času. Tento um se v dnešní, uspěchané době, učí těžko - při zvládání této lekce se nám však doslova mění život pod rukama. Každý kůň je navíc jiný, ke každému je proto nutné přistupovat individuálně. Úplně stejně jako k lidem i situacím v našich životech. Abychom byli i fyzicky fit a dobře se nám s našimi koňmi pracovalo, chodíme běhat, jezdíme na kole, cvičíme jógu, posilujeme střed těla. 

4. V některých věcech jsme se vrátili úplně na začátek 

Dokonce jsme na nějakou dobu přestali i úplně jezdit a věnovali se několik týdnů jen práci ze země. Do sedla jsme se pak vraceli pomalu, postupně a své koně začali jezdit znovu a jinak úplně od začátku. Obdobný osud vlastně potká většinu dvojic, které se rozhodnou přidat se k nám, protože ať už jde o mladého nebo staršího, zkušenějšího koně, vždy najdeme jednu nebo více oblastí výcviku, které byly vynechány nebo urychleny. A právě to komplikuje dané dvojici život a v 99 % případů je to důvod, proč nás osloví a projeví zájem o spolupráci. Doporučuji se podívat na diagram s názvem ,,Cesta k přilnutí podle Stely" na stránce S čím vám mohu pomoci. Diagram zobrazuje jednotlivé oblasti výcviku, kterým se v praxi věnujeme. Na každou dvojici se díváme se všemi jejími specifiky, respektujeme její zvláštnosti, schopnosti a možnosti. Nikoho nevtlačujeme do učebnicových vzorů ani do vzorů olympijských dvojic. Každá dvojice je unikátní a má svůj vlastní unikátní potenciál. Takže to, co pro okolí může vypadat jako nedostatečné či dokonce nežádoucí - například střední klus se zřetelným prodloužením, ač s minimem kmihu - u koně s plochými chody - může pro nás znamenat obrovský úspěch a cíl. 

5. Jezdíme méně často, zato efektivněji 

Naši koně chodí pod sedlo maximálně 3 - 4 dny v týdnu a to včetně práce v terénu. Ve výcviku se nám vyplácí se věnovat i jiným věcem - především práci ze země, lonžování či procházkám venku na vodítku. Výlety s koněm na ruce budují a upevňují vzájemnou důvěru a respekt, který je nesmírně důležitý při jakékoli jiné interakci včetně manipulace ve stáji, při přepravě nebo během návštěv kováře, veterináře, zubaře či fyzioterapeuta. Lonžování v kruhovce našim koním pomáhá se v pohybu na kruhu, který považujeme za základ jezdecké práce, vybalancovat a uvolnit. Prací ze země je toto vše podporováno. Vedeme své koně k vědomému uvolnění, k rovnováze, pracujeme se svaly horní i spodní linie. Také své koně učíme, jak v klidu přežít v převážně lidském světě. Práce s rušivými předměty a zvuky je zaměřena na vědomé zpracování daného podnětu a na schopnost koně si v nepříjemné chvilce zachovat chladnou hlavu. Odměnou nám je klidný a soustředěný kůň v situacích, kdy vedle jízdárny pokřikují malé děti či projíždí traktor s prázdným, rámus dělajícím valníkem. Koně se pro nás stávají spolehlivějšími a bezpečnějšími parťáky, se kterými se pak v sedle v klidu a beze strachu můžeme soustředit na to, co je potřeba. 

6. O závodních výsledcích to není 

Dnešní jezdecký sport je více zaměřen na výkon a senzaci, než na jezdecké umění jako takové - výkon a senzace přitahuje pozornost laické veřejnosti a tím i sponzorů, bez kterých by se konání spousty jezdeckých akcí nemohlo uskutečnit. Výkon a senzace jde však ruku v ruce s určitým tlakem, který je vyvíjen na koně i jezdce. Tento tlak nám už dávno není vlastní, neladí s naším současným životním stylem a s přístupem k našim koním. Oproti tomu však jejich jezdecký výcvik nijak nebrání se závodů účastnit. Součástí našeho týmu je drezurní klisna po plnokrevné matce s T výkonností a bohatou, 10ti letou závodní kariérou a dva všestranní koně soutěžící v drezuře, parkuru i všestrannosti. Na závodech však soutěžíme jen sami se sebou a vnímáme je jen jako součást našeho růstu a výcviku našich koní. Může se proto stát, že budeme opouštět kolbiště po parkuru s osmi trestnými body a přitom budeme zářit nadšením, protože se nám konečně povedlo za každým skokem doskočit do cvalu na správnou nohu. V drezurních soutěžích je pro nás klíčová pozornost, uvolnění a reakce koně na pomůcky a v terénních zkouškách všestrannosti zase důvěra koně, s jakou se nechá přivést i ke skokům, kterých se obává. Právě jezdcům všestrannosti náš přístup velmi vyhovuje a pomáhá jim se svými koňmi dosahovat lepších výsledků nejen v drezurní části soutěží. 

7. Na našich trénincích jste vítáni

To nejlepší, co může člověk udělat v případě, že hledá další či nové cesty, kam se se svým koněm vydat, je přijít se podívat na probíhající trénink. Spoustu jezdců přiznává, že je před tréninky nervózní a to nejen před těmi úplně prvními! Nervozita způsobuje napětí v těle i mysli a v případě našich tréninků je zcela zbytečná. Přijďte se podívat, jak naše jezdecká hodina vypadá - jakou má strukturu, jak probíhá komunikace mezi trenérem a jezdcem, jaká témata se řeší, jak přistupujeme k sobě i koni v různých situacích. V jezdeckých hodinách používáme tréninkové vysílačky, takže nikdo na nikoho nekřičí a nevyvíjí nepříjemný tlak. Jezdec sám rozhoduje o tom, zda danou věc zvládne nebo ne. Atmosféra je tak naprosto uvolněná a paradoxně nebrání posunu dané dvojice, jak si mnozí mohou myslet. Zkušenosti ukazují, že budování důvěry jezdce i koně i důvěry vůči trenérovi, přináší mnohem lepší výsledky a rychlejší posun vpřed. Jezdec je zároveň veden k samostatnosti, k přemýšlení o souvislostech a ke smysluplné práci na sobě i na svém koni. Lze vidět, že se v jezdeckých hodinách věnujeme vždy jen jednomu hlavnímu tématu a vše okolo je zaměřeno na to, aby kůň i jezdec dané téma zvládli. Stává se, že hodinu zakončíme s pocitem, že se dané téma potřebuje v koni, v jezdci nebo v obou více usadit - v takových případech s prací pokračujeme ihned následující den. Některá témata jsou náročnější a tak si je hned na začátku cíleně rozložíme do dvou dnů. A ano, jsou dny, kdy nás můžete vidět pracovat celou hodinu jen v kroku.

8. Samozřejmý je pro nás individuální přístup ke koni, k sobě i k výcviku

Ve výcviku našich koní je pro nás důležité, abychom při něm byli koně i my spokojení a uvolnění. Celá systematika výcviku je proto postavena na respektu k jejich fyziologii a mentalitě. Nemá tedy pevně danou strukturu, na jakou jsme byli my sami dříve zvyklí, jako třeba, že se každou středu skáče a tečka. Naopak - každý jednotlivý den se snažíme vytvořit doslova na míru naší i míru našich koní. Jde o spojení toho, co aktuálně který kůň potřebuje a toho, na co v ten den sami stačíme. Jsme-li unavení nebo spěcháme, je potřeba se tomu přizpůsobit, ne tyto stavy ignorovat a jít pak na věci ve spěchu a na sílu. To stejné platí i u koní - například ve velmi větrném počasí se s citlivějším jedincem nepouštíme do žádných větších akcí v otevřeném terénu stejně tak, pokud cítíme, že je zvíře unavené. Stěžejní je pro nás pocit, který obvykle vzniká současně s příchodem ke koni a formuje se následnou interakcí s ním. Není nic špatného na tom ještě ten den zrušit trénink a vzít koně jen na procházku na ruce do přírody, cítíme-li, že je to momentálně to nejlepší, co pro něj (i pro sebe) můžeme udělat. 

9. Nejezdíme na oválku

Každá výcviková hodina má jasně danou strukturu. Víme, s čím na jízdárnu přicházíme, na čem chceme pracovat. Pro koně je z fyziologického hlediska nezbytná poctivá kroková práce v délce 15 - 20 minut. Během této doby s koňmi pracujeme na uvolnění, změnách mezi krokem na otěži a vytažením se dopředu a dolů (tedy práci na ,,harmonice"), přesném projíždění jízdárenských figur včetně rohů a na stranové práci. Je-li to na pořadu dne, lze pracovat na klidném, rovném stání či korektním couvání. U mladých koní nebo koní, kteří to potřebují, se věnujeme v krokové části hodiny práci ze země. Až poté přichází vyklusání v klidném, pracovním tempu, na velkém kruhu, s postupným vytažením se dopředu a dolů. V dalších přibližně 20 - 25ti minutách se aktivně věnujeme tomu, kvůli čemu jsme na jízdárnu přišli - může se jednat o práci na přechodech, cvalové práci, stranové práci, kavaletová cvičení, přesné vedení koně v jízdárenských figurách. Jsou dny, ve kterých je jediným cílem této části hodiny jen dobrý pohyb vpřed v daném chodu nebo pohybování dopředu a dolů. Posledních 10 minut věnujeme krokování a protažení koně (cvikům na protažení ze země). 

10. Vzděláváme se

Zjistili jsme, že neustálým získáváním znalostí a jejich aplikováním do praxe zlepšujeme život našich koní i život, jaký s nimi máme my sami. Pro jejich korektní jezdecký výcvik jsou pro nás zásadní znalosti jejich anatomie, fyziologie a mechaniky pohybu. Pro zajištění jejich pohody a zdraví pak informace týkající se jejich životních potřeb, přirozených instinktů a výživy. Pochopit a přistupovat ke koním podle toho, jak vnímají svět okolo sebe, nám šetří spoustu času i nepříjemností. Pro práci ze země i pro každodenní interakci je důležité rozeznávat relaxační, konejšivé a stresové signály, vyznat se tak v řeči koňského těla a také v komunikaci mezi koňmi navzájem. Jakmile si naši koně všimli, že jejich řeči a signálům věnujeme pozornost a že se jim snažíme rozumět, začali s námi aktivně komunikovat a pomáhat nám se vzájemně pochopit. Naše vztahy se prohloubily a upevnila se důvěra. Na loukách je pouštíme volně, drží se u nás a následují nás, kamkoliv jdeme - ať už jde o přebrodění potoka či nástup do přepravníku. Cítí se s námi dobře a dávají to najevo. Umí nám také ukázat, že je něco špatně. Jsme tak schopni rychle rozpoznat zdravotní problém či místní nepohodu způsobenou třeba ucpanou napáječkou nebo deštivým počasím. A to za to všechno čtení odborné literatury a vzdělávání se v online i offline kurzech určitě stojí. 

11. Respektujeme přirozené potřeby našich koní 

Uvědomujeme si, že aby byli naši koně šťastní a chtěli s námi spolupracovat, je nezbytné jim umožnit naplnit jejich přirozené potřeby. Volný, člověkem nekontrolovaný pohyb, socializace s ostatními koňmi, pastva a neomezený přísun píce a nezávadné vody.  I přesto, že máme koně v ustájení, kde jsou malé výběhy bez trávy, pravidelně umožňujeme svým koním se tzv. vyřádit ve volném prostoru. Bereme je téměř denně pást a pohybovat na blízké louky a ve výbězích zajišťujeme neustálý přísun sena a vody. To vše samozřejmě stojí čas navíc, při práci s koněm se nám to však mnohonásobně vrací. Nebráníme jim ve vytváření přátelství a vazeb s jinými koňmi a to i v případě, že je nelze v aktuálních podmínkách umístit do stáda nebo chybí společník do výběhu. Obyčejné sundání horní pásky ohradníku mezi dvěma koňmi dokáže zázraky - koně na sebe dosáhnou a mohou se vzájemně drbat, stát hlavami u sebe nebo si hrát. Procházka stájí a očichání s kolegy je vždy vítaným zpestřením dne. Neméně důležité pro psychickou pohodu koně je také respekt k těmto vazbám - pokud se kůň přestane soustředit na práci, protože zahlédne svého kolegu nebo se ozývá řehtáním kolegovi ve stáji, práci tomu přizpůsobíme. Koně za jejich projevy vůči ostatním koním netrestáme. Je vždy jen otázkou našeho přístupu a času, kdy pochopí, co jak funguje a své projevy sami od sebe zklidní. 

Děkuji naprosto úžasným ženám a mým nejlepším přítelkyním Hani Mückové a Verči Oldfield za to, že můžeme společně kráčet touto cestou, předávat si znalosti a podporovat se navzájem 💚