Krátké rozbory skutečných situací z tréninků. 

Co se děje, proč se to děje a jak i malá změna v práci jezdce dokáže ovlivnit pohyb, rovnováhu i psychiku koně. 

I. video - Přílišné sestavení dovnitř narušuje rovnováhu

Klisna Kara se při klusu na kruhu na svou přirozeně prostupnější stranu sestavuje až příliš dovnitř. Tím ztrácí rovnováhu, vypadává plecí z linie kruhu, začíná spěchat a být nervózní. Jezdkyně Ady se této nerovnováze nevědomky přizpůsobuje. Místo toho, aby Karu narovnala, podporuje její nadměrné sestavení – natahuje vnější ruku dopředu, přitahuje vnitřní k sobě a vede ji po kruhu "jako jízdní kolo". Jakmile začne vnější rukou plynule narovnávat krk a teprve poté koně jemně sestaví, Kara okamžitě získává lepší rovnováhu. Zpomalí, začne lépe opisovat kruh, hledá přilnutí a jezdkyně nad ní získává lepší kontrolu. Bez tahání za otěže a bez zbytečného zadržování. Jen díky lepší rovnováze. 

II. video - Poloha jezdce ovlivňuje rovnováhu koně

Klisna Kara při klusové práci na velkém kruhu přechází do cvalu. Není to projev neposlušnosti, ale reakce na ztrátu rovnováhy, která vede k fyzickému i psychickému napětí. Ve cvalu pokračuje a postupně začíná zrychlovat. Jezdkyně Ady jí v sedle nepřekáží ani ji nezadržuje otěžemi. Snaží se sedět vzpřímeně a co nejlépe kopírovat Kařin pohyb. Tím ji však nevědomky ve cvalu podporuje a přispívá k jejímu dalšímu zrychlování. Jakmile posune své těžiště blíže k těžišti Kary (prsa nad kohoutek) a odlehčí její hřbet, Kara se okamžitě lépe vybalancuje. Zvolní tempo, Ady může uvolnit svaly trupu a v klidu ji převést zpět do klusu. Bez tahání za otěže. Bez zasedávání. Jen díky lepší rovnováze. 

III. video - Když kůň začne hledat spojení 

Klisna Kara zatím nezná skutečné přilnutí a v kroku se pohybuje s hlavou před a nad kolmicí. Nedokáže se správně nést, uvolnit hřbet a zapojit záď do pohybu. Jezdkyně Ady už dokáže udržet stabilnější spojení na obou otěžích – bez prověšování a bez rukou, které by šly proti pohybu koně. Přesto pro ni krok stále není zcela komfortní a chybí jí pocit jistoty a kontroly.

Ady začne jemnou prací se sestavením hledat cestu k lepšímu uvolnění. Plynulým pohybem jedné a následně druhé ruky směrem od krku Kara postupně začne hledat lepší pozici hlavy a krku. Reaguje uvolněním, naznačí ochotu přijmout přilnutí a lépe zapojí hřbet i záď. Změnu Ady okamžitě pocítí – Kara se stává pohodlnější a krok získává větší pravidelnost i kontrolu. Bez tahání zpět v rytmu kroku levá – pravá a bez neustálého prověšování otěží. Jen díky lepšímu pochopení vzájemného spojení. 

IV. video - Kůň se musí nést sám

Valach Vid se při vytažení dopředu a dolů v klusu rád opírá do otěží. Tím se dostává více do pohybu po předku a nedokáže dostatečně zapojit záď ani hřbet. Přestává pracovat horní linií, ztrácí aktivitu a jen obtížně se došlapuje. Občas dokonce zakopne přední končetinou. Jezdkyni Háňu tato situace vytahuje ze sedla dopředu. Začne se nevědomky zapírat stehny, posouvat holeně dozadu, zvedat paty a ztrácet stabilní kontakt s Videm. V rukou pak drží velkou část jeho váhy a výsledkem jsou přetížená předloktí i zápěstí.

Jakmile se Vid znovu pokusí položit do otěží, Háňa nejprve pracuje na jeho lepším vybalancování. Jemným rozkýváním před sebou – od vnitřní ruky do rovného postavení, k vnější ruce a zpět – mu pomáhá najít správnější způsob pohybu. Vid zareaguje a otěže odlehčí, vzápětí se do nich ale opět opře. Háňa proto zvolí jiný postup. Otěže mu nabídne a zároveň hlídá, aby neztratil tempo a aby při každém dosednutí skutečně našla stabilní oporu v sedle. Vid se ve vytažení musí naučit nést sám – zapojit horní linii a pracovat hřbetem, místo aby se opíral do ruky jezdce. 

V. video - Záď vpřed, cesta k větší prostupnosti a přilnutí

S Videm jsme se dostali do fáze, kdy můžeme práci s křivostí posunout o další krok a začít se věnovat výraznějšímu ohýbání těla. Na videu pracujeme s cvikem záď vpřed, který je předstupněm cviku dovnitř záď. 

Při zádi vpřed ještě kůň nejde na třech stopách, ale učí se aktivněji podsazovat vnější zadní nohu pod tělo. Tento pohyb má významný gymnastický efekt – zlepšuje prostupnost, rovnováhu a vytváří podmínky pro lepší přilnutí. Háňa už v této fázi potřebuje mít cit pro rytmus i pro pohyb jednotlivých končetin. Musí nejen správně načasovat pobídky vnější holení, ale také vnímat, kdy Vid skutečně pracuje v požadovaném postavení a kdy je potřeba pomůcky upravit. Při tomto cvičení se Vid zároveň stává citlivějším na působení holeně, proto je důležité umět ve správný okamžik také ubrat.

Háňa dokáže udržet pravidelný klus, hlídá si Vidovo sestavení a podporuje ho v přesném provedení cviku. Ke konci dlouhé stěny už Vid téměř pracuje na třech stopách, což v této fázi výcviku dovolujeme. Až bude stabilní i ve cviku dovnitř záď, začneme oba cviky vzájemně kombinovat. Po dokončení práce vždy následuje možnost protažení a uvolnění – zde na diagonále.

Srovnávací videa - Když se změní rovnováha koně i jezdce

Klisna Feli je na prvním videu v napětí a nedostatečné rovnováze. Z kroku nacválá přes klus a do cvalu si pomáhá výrazným kývnutím hlavy a krku směrem vzhůru. Přechod proto nedokáže provést s dostatečným zapojením zádě, hřbetu a břišních svalů.

Ve cvalu se křiví v týlu a má tendenci jít i mírně za kolmici, jako by se chtěla vyhnout působení ruky jezdce. Na druhém videu už přechod z kroku do cvalu zvládá bez obtíží a pokračuje ve výrazně lepší rovnováze i sestavení.

Veru na prvním videu nevědomky podporuje vzniklou nerovnováhu. Ruce má příliš nízko a střídavým přitahováním otěží v rytmu cvalu se snaží získat větší kontrolu – pracuje stylem "levá – pravá". Sedí v prohnutém hřbetu, v neuzavřeném sedu, se špičkami od koně a patami vzhůru. Na druhém videu už jsou ruce klidnější, vedle sebe a s postavenými pěstmi, výše nad kohoutkem. Pohybují se s Feli a neruší ji v pohybu vpřed ani v sestavení k vnitřní ruce. Veru si postupně zvyká na nový pocit v sedle – pocit, kdy ji Feli skutečně "bere na záda".